CZECH LAND ROVER FORUM

Kdyby někdo potřeboval poštrykovat konec rámu, tak tady jsou "výkresy". Pláty jsou větší než formát A3, tak jsem to skenoval na dvakrát. Kdyžtak je nutné to správně napojit a slepit, překrývací oblasti jsou velké. A tisknout bez přizpůsobení tisku papíru.

Plát vnější strany
Plát vnitřní strany

A nastal okamžik pro převtělění se do další profese - do svářeče. Samozřejmě hned na začátku jsem udělal zásadní chybu - pohrdnul jsem bratrovou nabídkou, že mi to zavaří on, přestože jsem dobře věděl, že narozdíl ode mě svářet umí. Sice jsme jej nechal založit vrchní sváry bočnic, ale pak už jsem mu vytrhnul s nadšením svářečku z ruky. Toto fatální rozhodnutí, pak způsobilo, že nejen vlastní rodina, ale i okolní sousedé byli nuceni na konci slunného září vyklidit zahrady a přilehlé ulice a sedět doma se zavřenými okny
První neúspěchy jsem samozřejmě viděl ve vybavení a tak padlo rozhodnutí nahradit stařičkou svářečku UTA-200 něčím moderním. Při dilematu jestli rovnou koupit nějaké průměrné COčko (či univerzál) nebo jen lepší invertor jsem dal nakonec přednost elektrodám a pořídil si od Omicronu - GAMA 1550L. No, ukázalo se, že lempla jako já nezachrání ani vychytávky typu Hot start či Antistick a bude třeba se to opravdu naučit

Bráška ještě před odehnáním založil základy na bocích, pak nastoupil nadšenec z lidu
Po bocích přišly spodní pláty. Tam jsem musel dát nejprve jeden užší abych vyrovnal odskok mezi půlkami rámu a přes to pak druhý v plné šířce rámu.
Po vybroušení, kterého tedy bylo víc než sváření, to snad nevypadá tak zle. Na pravé vnitřní straně kde vychází kabel jsem v plátu udělal prořez ke kabelovému otvoru a nasadil jej přes kabel od spoda.
Největší voser nastal v okamžiku, kdy jsem zjistil, že jsem zapomněl do pravého rámu vložit za včasu výztuhu do místa, kde prochází šroub od tažného. Usadit ho a pak jej dlouhou elektrodou nabodovat a přitom se nedotknout okolních stěn mi málem způsobilo ztrátu hlasu

jak to tema bude mit 50 stranek vydej to knizne jako manual a do konce zivota nemusis pracovat

matooo píše: 29 led 2022 10:41 jak to tema bude mit 50 stranek vydej to knizne jako manual a do konce zivota nemusis pracovat

To asi nebude problém, materiálu mám "natočeno" víc než dost

A hned to posunu dál.
Protože mi bylo jasné, že po výměně crossu a nádrže už se mi nebude chtít znovu vracet do stejného místa, tak paralelně probíhala práce na renovaci prostoru kolem a nad nádrží.

Vůz byl zespoda kdysi ošetřen nějakým "asfaltem", který jak se ukázalo ochránil příčníky pod korbou docela slušně. Nikde sem neprošel skrz. Nýty, které je držely k sobě už se většinou časem odporoučely a zbylé ulétly pod náporem brusného kartáče, takže k odvrtání toho moc nezbylo. Nahradili je nové z nerezu.
Po nezbytném vyfoukání všeho z příčníků následoval antikorozní základ. Musím říct, že kompresor vůbec funěl dost často, bez něj a stlačeného vzduchu si to neumim představit dělat.
Nakonec jsem vydlabal i nánosy nevím čeho pod práhem. Přes základní nástřik šel ještě nerez ve spreji (používám Makranox). Tady je vidět, že pláty rámu mohly být ještě o nějakých 5-7cm délší. Holt příště.
A tady už to šlo do černé. To sem použil od Forchu lak 4v1 odolný oděru a palivům.
Na rámu už jsem rovnou udělal i nové odtoky před i za výztuhou. Zatím z opatrnosti v původní velikosti 10mm, ale myslím že tam udělám větší lochny.

Tak a po více jak třech měsících jsem se konečně začal dostávat k tomu proč to začalo - k výměně crossmemberu.

Takto vypadá díl ANR2056, který jsem vzal jako náhradu od Bearmachu.
Tloušťka plechu je max. 2mm.A sváry jsou taky skromné.
Udělal jsem aspoň dvě drobné úpravy. Na obou stranách jsem zasichroval pomocí pásků trubky pro zvedák.
A pak jsem 3mm tlustým páskem vyztužil držák závěsu výfuku. Ten je hodně náchylný k ureznutí.
Následovala výroba nových nerezových montážních pásků pro horní držáky příčníku.
Tu výšku (26mm) bych dneska udělal minimálně odspoda o 2mm užší, zbytečně to vylézá pod okrajem práhu.
Před osazením přišlo na řadu ještě vyluxování bordelu.

Po sundání starých držáků příčníku bylo vidět, že pod nima dostal hliník na frak.
Takže jsem na obě strany udělal z dvojky nerezu výztužné pláty a nanýtoval je přes rozpadající se hliníkový plech.
Konečně mohlo proběhnout nasazení příčníku. I přesto, že tubusy rámu byly rozšířené opravnými pláty minimálně o 5mm, nebyl problém jej naklepnout paličkou. Napravo sedly díry přesně.
U prostředních tří držáků to bylo tak napůl - levá díra hrála, pravé bylo třeba pomoci frézkou. Kvůli novým výztužným plátům na bocích bylo potřeba udělat i distanční plíšky mezi prostřední držáky a práh.
Na levoboku už nehrálo nic. Ale nebylo to tak fatální, aby si s tím opět neporadila frézka. Větší díry pak zakryly větší podložky.

Po nasazení příčníku vznikla mezera mezi koncem rámu (to sou ty krátké pláty no) a příčníkem.
Díry tedy zakryly podpůrné platle, koneckonců byly i na původním příčníku.
Po finální aplikaci ochranného nástřiku je vše připraveno na montáž nádrže. Konečně.

A na řadu přichází nádrž.

Nádrž jsem vzal rovněž náhradu - díl WFE000190, protože rozdíl 5 nebo 23t za orig mluvil za vše. Nádrž přišla i s těsněním a zajišťovací maticí plováku, ale vypouštěcí zátku a zátku pomocného vývodu bylo potřeba zachránit z té staré. Sice už jsem věděl, že nátěr nádrže (stejně jako u crossmemberu) je jen "konzervační, aby to nerezlo ve skladu", ale při pokusu o mechanické i chemické sundání se ukázal být docela odolný. Takže jsem nepřistoupil ke kartáčování ani máčení v barvožroutu, ale jen jsem jí odmastil a následně přestříkal antikorozním sprejem, druhou vrstvou barvy a přes to několika vrstvami kaučuk-pryskyřičného nástřiku (UBS Schutz 2000 od Makry).
Pro zajímavost dávám fotku útrob nádrže. Měl jsem obavu jak budou udělané závity pro upevnění vratky, čekal jsem jen laciné prolisy s pár závity, ale ukázalo se, že je tam navařený pořádný ocelový věnec.
Jelikož původní vratka byla odepsaná, resp. ve stavu v jakém byla mě ani nenapadlo dát jí zpátky, tak bylo třeba osadit jinou. Sice jsem zvažoval udělat nerezovou, ale na takové jemné sváry ještě nemám. Takže jsem náhradu alespoň nastříkal nerezem a bezbarvým lakem odolným palivům. Alespoň šrouby a podložky jsou z nerezu. Těsnění pod vratku WGQ000020 jsem dal raději originální.
Ale kdo by si chtěl díl NTC2156 vyrobit třeba z nerezu, tak tady je výkres, resp obkres.
Zatímco vratka na nádrži se dala vyřešit jednoduše, tak připojovací adaptér k vratce na konci vratné hadice byl větší oříšek. Na autě už ani povolit nešel, klíč se protáčel, tak jsem jej prostě odříznul i se zbytkem vratky. Jenže to jsem ještě netušil, že nejde sehnat samostatně, dodává se jen jako součást kompletní hadice. Objednal jsem tedy novou vratnou hadici, ale furt se mi nechtělo měnit jí celou kvůli takové blbině. A tak jsem si nechal vyrobit adaptér z nerezu. Jenže, nastal problém jak jej dostat do hadice. Nejdřív jsem zkusil máčet konec hadice ve sklenici s vařící vodou, aby změkla. Nic platný. Tak přišla na řadu horkovzduška, ale taky bez úspěchu. Nakonec jsem vzal malý svěráček, skřípnul v něm hadici do gumových čelistí a adaptér jsem do ní natloukl kladívkem.
Nechal jsem udělat i robustnější nerezovou matici (na klíč č.17) pro utažení těsnění - olivy. Kdyby měl někdo zájem, ještě tu pár kousků (adaptér+matice) mám.

Nádrž se dá docela dobře osadit ze země a v jednom člověku. Stačí dole podepřít a vyvázat jednu stranu např. přes bindry.
Bohužel se ukázalo, že neúspěšné pokusy s osazením nového adaptéru, při kterých jsem musel poškozený konec hadice třikrát odstříhavat, budou vyžadovat úpravu trasy vratné hadice. Prostě těch cca 10cm chybělo a už nešlo použít původní vedení. V příčníku s předním držákem nádrže už z jedné strany byla díra a tak jsem udělal ještě druhou a prostrčil hadici s ochranným návlekem přes nový průchod.
Původní uchycení nádrže na předním držáku využívalo nějaký plech, který asi sichroval šrouby proti protáčení při utahování. Z toho nic nezbylo a nový se mi vyrábět nechtělo.
Upevňovací šrouby jsem vyrobil nové z nerezu s navařenou platličkou proti protáčení. A protože jsem stejně nechtěl použít původní systém, kdy byl ochranný plech nádrže uchycen na těsno a tedy i pod jednu matku s úchytem nádrže,tak jsem je udělal delší, aby tam mohla být nějaká distance a mohla tím vzniknout mezi ochranným plechem a nádrží mezera, která myslím přispěje ke snažšímu vymývání bordelu v tomdle prostoru.
Silentbloky - díl 500447 - jsou gumové kroužky o průměru 32mm, s otvorem 13mm a s tloušťkou 9mm. Distanční trubička mezi silentbloky - díl NRC4757, ideálně nerezová, má délku 18mm, vnější pr.14mm a vnitní pr.10 (pro šroub M10).

Tady je náčrt k upevňovacím šroubům. Přední šroub - díl BH110091L - má původní délku 45mm, ale pokud má být mezi nádrží a plechem mezera, tak musí být délší. Ovšem maximum je 65mm a platlička musí být z jedné strany kratší, aby šel takový šroub prostrčit do držáku. Měl jsem šrouby 70mm a musel jsem je prostě krátit, protože se tam nešlo vytočit. Šroub na zadním uchycení nádrže - díl NTC2681 - jsem použil M8x40 s navařenou platlí. Taky nemůže být delší, jinak by nešel prostčit do crossmemberu. Ale vzadu nejsou silentbloky (já dal navíc jen gumovou podložku), tak to stačí.

Teprve když jsem naklapával nádrž na zadní držák, tak se mi sevřela prdka, protože až teď jsem si uvědomil, jak jsem byl lehkomyslný. Vůbec jsem si totiž nezměřil původní rozteč děr mezi příčníky pro montážní šrouby ! Crossmemeber jsem nacvak, srovnal s kabinou a navařil. No, sedlo to na milimetr. Možná tomu pomohlo i to drobné odsazení kvůli dodatečně namontovaným platlím.
Přišel poslední den roku 2020 a zatímco kolem mě už bouchaly ohňostroje, tak ve mě ještě bouchaly saze. Poslední kurvy starého roku padly při takové banalitě jakou se zdálo být nasazení hadice mezi nádrží a tankovacím hrdlem . Ještě štestí, že jsem nemusel dávat starou tuhou hadici, protože ta nová od Allmakes byla znatelně měkčí a tvárnější.
Po pěti měsících byla operace Crossmember dokončena.

Nalil jsem naftu a ... a začalo další drámo - natažení nafty a odvzdušnění palivové cesty. Nevim jestli je to vůbec možný, ale ručním pohonem podávací pumpy se mi vůbec nepodařilo natáhnout naftu k palivovému filtru. Nakonec jsem vzal stříkačku a natlačil naftu přes filtr kam to šlo. Pak jsem nastartoval. Dvě otáčky, motor zabrblal, Defík se otřepal a naskočil. Hurá.

K nádrži jsem se pak vrátil ještě po pár měsících, protože sem si všiml, že se pod její přední stranou dělá flek od nafty. Podezříval jsem vratku, ale nafta stékala drobným čůrkem po spojovacím lemu nádrže. Od plováku. Zajištovací kroužek se mi totiž nepodařilo dotáhnout úplně - různé kleště klouzaly a ani poklepnutí přes vyrážeč do jednoho ze tří zubů na kroužku nevedlo k dotočení. Víc jsem to pokoušet nechtěl, abych ještě neprostřelil plovák.

Došlo tedy na samovýrobu klíče. Základem je trubka o průměru 60mm a délce 120mm. Nejlépe silnostěnná 3-4mm, aby se nekroutila až se udělá prořez nutný pro nastrčení přes hadici a kabel.
Nakonec se navaří platle a nějaký starý vořech např. s 1/2 pohonem.
Kdo nechce nebo nemůže vařit, tak může trubku říznout o 3cm delší a na konci udělat díru skrz pro nasazení kulatiny či trubičky.
Pak už byla hračka kroužek dotočit až do úplného zajištění. Chce to prostě záběr na všechny zuby.

Po předchozím řádění následuje odpočinková záležitost - výměna páčky dálkových světel/blinkrů.
Jak si tak malej hrál během odstávky v autě, tak asi pošolíchal páčku, protože dálková světla najednou nedržela v sepnutém stavu.

Samozřejmě, že volat po povolení zajišťovací matice pouhou rukou stáhnout nešel . Takže bylo potřeba udělat stahovák. Použil jsem jäckl 30x30 o délce 75mm. Spodní otvor by měl být aspoň 16mm, protože šroub-závit pro sichr matku je M14, tak aby to šlo pohodlně nasadit i s vůli. Souměrně jsou udělané otvory pro uchycovací šrouby. Pomocné otvory na volantu pro upevnění stahováku mají závit M6 a rozteč 32mm (no, přesně mi to vyšlo 31,5). Jako vytlačovací šroub jsem použil M12ku a na jeho spodku udělal závrt pro kuličku ze starého ložiska, aby se to při stahování nezadrhávalo (na šroubu volantu je i důlek, tak to pěkně sedne).
Na volant sednul stahováček přesně podle plánu. Ještě před stažením jsem prolil drážky několikrát uvolňovačem.
Páčku (XPB101290) jsem vzal jako náhradu od Britpartu. Nevím jestli ta původní byla originál (no určitě už musela být měněná), ale ta "náhradová" vypadala v provedení stejně - kontakty, kabely,.... Vzhledem k tomu, že výměna je relativně jednoduchá, tak jsem to neřešil.
Příčinou selhání páčky byl ulomený konec aretačního čudlíku. To už jsem viděl i na Pumě. Vzhledem k tomu, že spínači jinak nic není, tak přemýšlím, že bych nechal vyrobit nějakou bytelnější náhradu. Nezkoušel to už někdo ? Myslím, že z kovu to být nemůže, protože ten čudlík se tam nějak dotýká kontaktů.

Po zimním spánku nastal čas na přípravu drobného repasu přední nápravy - zejména obměnu brzd a odstranění úniků z těhlic.

Sehnal jsem si celou sadu brzdičů, takže byla možnost si je v klidu připravit dopředu.
Opískované už byly, takže bylo možné přistoupit rovnou k další fázi - vyndání zatuhnutých pístků. Přidržel jsem se rad z tohoto vlákna - https://www.landroverforum.cz/forum/vie ... =1&t=32582 a zkusil to vzduchem.
Začal jsem výrobou přípravku. Z ofukovací pistole jsem sundal špičku a místo ní namontoval fesťáckou redukci na hadičku pr.8. Pro napojení do brzdiče jsem si nechal vyrobit speciální adaptér-vsuvku se závitem M10x1 do brzdiče a G1/4 pro redukci na hadičku.
Pak jsem pomocí postupného přehazování dřevěných špalíčků uvolnil všechny pístky. Vždycky po vytlačení jednoho jsem jej máznul a zatlačil zpátky a přešel k dalšímu. Šlo to dobře, vzduch dokázal vytlačil všechny, ani nebylo třeba jim pomáhat kleštěma (ale samotnýma kleštěma vytáhnout nešly).
Nedalo mi to a první brzdič jsem i rozebral. Šroubům se teda moc nechtělo, musel jsem ráčnu nastavit trubkou. Osobně si myslím, že pokud pro to není nějaký závažný důvod nebo jen podezření třeba na únik apod., tak je lepší brzdič neotvírat. To, že jsou jednotlivé vnitřní kanálky funkční-průchozí se dá vyzkoušet výše popsaným způsobem. A celková těsnost by se dala zkusit po zasichrování všech pístků a po natlakování vzduchem např. ponořením do vody nebo postříkáním mýdlovou vodou.
Zde je náčrt gumičky a spojovací trubičky mezi půlkami.
Tak horký EDIT : díky Mr.Tomasovi jsem zjistil, že šroub mě překvapil hned dvakrát . Není to rozměr závitu M11x1,25 jak jsem mylně určil, nýbrž imperiální 7/16 UNF, který má sakra podobné parametry. Ať s původním či "novým" rozměrem, pro mě to byl i tak důvod víc další brzdiče nepokoušet. Protože moment na spojovací šroub brzdiče nikde v dokumentaci není, tak jsem jej při skládání zajistil lepidlem a utáhnul aspoň "univerzálním" momentem pro šrouby M10 - 53Nm (no trochu jsem přidal). Pokud by někoho zajímali ty gumičky mezi půlkami, tak tady je odkaz na debatu ve vláknu u kolegy Michal21 - Defender 110 projekt, kde se to již řešilo - strany 5 a 6.
https://landroverforum.cz/forum/viewtop ... ky#p442777


Přestože byly brzdiče opískované, tak mi po ležení ve skříni chytly znova lišku, takže je dobré je po očištění hned nastříkat nebo aspoň zakonzervovat. Než jsem písky definitivně odstranil, tak jsem dal brzdičům nástřik několika vrstev nerezu - Makranoxu. Pak bylo nutné důkladně vyfoukat bordel a zbytek staré kapaliny z kanálků, vyčistit vnitřek komory pro pístek a drážku pro těsnící kroužek, a hlavně vyčistit drážku pro krycí plechový kroužek stírací manžety pístku.

Pak nastala asi nejdramatičtejší část repasu - osazení stíracích kroužků(manžet), tedy hlavně jejich krycích plechů.
Plechové kroužky jsem pro zvýšení odolnosti nastříkal několika vrstvama Makra AluZincu a před montáží je potřel zvenku i zevnitř vrstvičkou keramické pasty (i pro snadnější osazení). Škoda, že někdo nedělá nerezové.
Co jsem tak pročítal manuály a články, tak by se měly stírací kroužky s plíšky osazovat přes již instalovaný pístek. No, to se mi neosvědčilo. Když jsem dvakrát zkurvil plíšek, tak jsem si řekl, že to udělám obráceně - pístky půjdou až po.
Naznačené zatlačení dvěma prsty na fotce je jen idylka , to už je jen domáčknutí. Ve skutečnosti je nutné zatlačit pořádně a souvisle oběma rukama. Použil jsem hliníkový bloček a přes něj dal ještě kus pasoviny, abych mohl tlačit oběma rukama na obou stranách. Přítlačný bloček by měl být ideálně přes celý kroužek, aby ten neměl tendenci se na okrajích prohýbat. Metoda natlačování kroužku od jedné strany a pak postupné přiklapnutí se mi neosvědčila, kroužek má tendenci se deformovat. Chce to rovnoměrný přítlak na celý kroužek. Myslím, že je ta drážka lehce do kónusu a kroužek do ní musí vklouznout najednou.
Když už byly kroužky osazené, tak jsem ještě vetřel keramickou pastu do okraje jejich drážky. Pak jsem potřel pístky i prostor mezi těsnícím a stíracím kroužkem brzdovou pastou a lehce vtlačil pístky dovnitř. I když by se daly původní pístky asi zachránit, tak jsem pro repas použil nerezovou sadu Britpart DA1166 (pro pístky pr.46mm).
Jako montážní pastu na pístky jsem použil od Ate 03.9902-0521.2, kompatibilní s běžnými brzdovými kapalinami.

Přední brzdiče byly hotové a jarní dubnové počasí mě vrátilo k autu.

Počáteční stav asi není nijak fatální a asi takhle vypadají všechny auta po 20letech, ale když mělo dojít k rozborce, tak už jsem se rozhodl dát tomu trochu glanc.
Jeden z klasických způsobů jak si Defík značkuje své teritorium - tekoucí koule
A ani brzdové trubky nevypadaly přívětivě. Na tak malém kousku auta je kupodivu dost věcí, kterými je dobré se dopředu zásobit. Ať už těmi nutnými - gufera, těsnění, spojovák, tak těmi, které na nákupní lístek přibudou na základě předběžné obhlídky - brzdové trubky, hadice, .... A to ještě další můžou vyskočit při rozborce
První je na řadě je uvolnění brzdiče. Spodní šroub v pohodě, na horní je potřeba kloubek. Vořech je vel.13 bihex (dvanáctihran).
Brzdovou hadici napravoboku jsem chtěl zachovat a tak bylo dobré, že šla tak tak odpojit od trubky brzdiče a držáku.
K zaškrcení jsem měl připravené takove ty robustní plastové kleště na hadice se zajišťovací sponou. Na takové hadice vřele NEdoporučuju, jsou k ničemu, jen se zkroutí a neškrtí. Nakonec v nouzi pomohla svěrka od vodící lišty pro kocoura.

Šrouby unašeče jsem si povolil ještě když auto stálo na kolech. Radost je, když člověk sundá plastovou krytku konce hřídele a pod ní je vazelína, to je úleva a příslib naděje, že unašeč půjde snadno sundat. Pravda tomudle jsem musel pomoct. Plochý šroubovák je dobré zaklonit a klepat do hrany unašeče zezadu, ne kolmo mezi něj a náboj,to by mohlo poškodit dosedací plochy.
Kontrola přítomnosti vazelíny pod krytkou je jedna z věcí, kterou je dobré kontrolovat pravidelně. A třeba i při nákupu vozu, protože zareznutí toho tisícihranu může způsobit značné potíže a vícenáklady i při banální výměně brzd, tedy zejména kotouče. Pamatuju si, že na firemní Pumě po letech ježdění do aut. servisů byly všechny zarezlé, přední musely dolů autogenem a rozřezáním, prostě horror. To mě poučilo.


Unašeči se dolů nechtělo, protože byl přilepen nějakým silikonovým těsněním nebo čím. Ale stáhnout šel hladce. Je dobré zkontrolovat vůli unašeče - jednoduše, nasadit jej obráceně a zakvrdlat s ním jestli nemá na drážkách vůli
Takdle vypadala nábojka ještě slušně.
Až doteď šlo všechno povolit vcelku dobře. Ale tady mě štestí opustilo - matka na dorazovém šroubu, která zároveň přidržuje ochranný kryt brzdového kotouče. Na to bylo všechno krátký. I přes předběžné použití chemie a ohřevu se matka pod působením klíče rozmázla. Lamač matek nešel do tak úzkého místa nasadit. Na řadu přišel sekáček a až postupným nasekáváním hran se podařilo matku vytočit.
Když už byl kryt dole, tak jsem ještě na autě začal čistit těhlici od nejhoršího, protože ta byla pokrytá pořádnou orezlou krustou. Následovalo uvolnění spodního čepu a vypuštění náplně.

Průběžně, zpravidla po setmění, probíhaly renovace dílů - čištění, lakování...
Plechový kryt kotouče vypadal po okartáčování velmi solidně. I na levé straně byl pěkný, ty tam snad nemohly být 20let.
Jestli je nějaký díl kandidátem na opískování, tak je to náboj. Samé záhyby, tvary, výřezy - nasadil jsem flexku s copánkovým kartáčem, vrtačku s drátěným i válcovým kartáčem, na detaily i dremelku s různými nástavci a i pilníček. Prostě pískovačku jsem byl líny vytahovat
Na nábojce pod tím malým krytem byly pořádné vlny rezu. Proužky-drážky na dosedu gufera vypadaly děsivě, ale podařilo se je rozleštit téměř do ztracena.
Sundání těhlice taky vypadalo ze začátku jako dětská hra. Šrouby obou svislých čepů šly povolit hladce. Stejně tak čepy na řídících tyčích, dokonce i zrezlé závlačky z nich šly vytáhnout hladce. A pak přišlo povolení příruby gufera. Čtyři šrouby šly povolit, ale dva jsem musel odsekávat. Hádejte které - ty dva spodní, co byly nejvíc prodojený unikající náplní. Evidentně anglický humor

Důvod úniku na kouli byl jasný.
Z demontovaných dílů jsem vše použil znovu. Tedy až na plechový krycí kroužek FRC2310, ten jsem dal nový. Na pravoboku ještě standardní.

Demontáž rejdové koule je ruční záležitost, tam žádné aku pneu utahováky a ráčny nepomůžou. Je potřeba klíč č.14 bihex a ideálně aspoň ráčnový, aby to trochu odsejpalo.
Jako ucpávka nápravy, aby se tam nedostával bordel nebo se tam během dlouhé renovace neuhnízdili ptáci, dobře poslouží víčko od spreje nebo kelímek od jogurtu.
Následovalo očištění těhlice. Ta je sice taky členitá, ale takový voser jako s nábojem s ní nebyl. Důraz jsem kladl hlavně na drážku pro gufero.
Taky je dobré vyčistit všechny závity od lepidel a rzi, a nejen na těhlici. Hodí se závitníky M8 - závity spodního svislého čepu, M10 - zavity šroubů nábojky, horního čepu, unašeče, příruba rejdové koule na nápravě, M12 - závit šroubu dorazu řízení a jemný M12x1,25 - závity pro brzdič.
Na velký závit na nábojce a na šrouby pro kolo se mi pro vyčištění a opravu závitu hodil závitový pilník, super věc.

K té vazelíně mezi unašečem poloosy a poloosou - když tam není, tak hrozí jak zareznutí, tak možnost rychlé koroze podpořené malým pohybem mezi poloosou a unašečem - velice rychle se potom unašeč vymele a následně protočí, a pokud to jede takhle nasucho déle, tak se vydřou i drážky v poloose a je na výměnu obojí.

Na rejdové kouli mě překvapilo vyreznutí. Teda, čekal jsem to, ale ne tak u vnitřního kraje, který je při srovnaných kolech (což je asi většinová situace), schovaný za guferem uvnitř skříně. To je jak kdyby někdo jezdil furt do prava. Ale kouli jsem použil taky.
Výměna gufera koule byla jasná. Pro nandání nového jsem použil zase svůj oblíbený Alu bloček. Ještě, že mám zásobu těchto starých tranzistorových chladičů.
Protože při demontáži horního svislého čepu bylo podezření, že dovnitř zatékalo (pod vymezovacími plechy byl v jednom místě skřípnutý kus těsnění) a po vyčištění a vyzkoušení ložiska podezření ještě zesílilo, tak jsem obě ložiska čepů vyměnil (díl LR 606666 - jinak např. Timken 11590/11520 SET č.61). Při instalaci nových ložiskových drah do koule je potřeba si hlídat, aby sedly do otvoru pěkně rovnoměrně, jinak je to sranda.

MadTom píše: 09 úno 2022 12:19 K té vazelíně mezi unašečem poloosy a poloosou - když tam není, tak hrozí jak zareznutí, tak možnost rychlé koroze podpořené malým pohybem mezi poloosou a unašečem - velice rychle se potom unašeč vymele a následně protočí, a pokud to jede takhle nasucho déle, tak se vydřou i drážky v poloose a je na výměnu obojí.

Svatá pravda. Samozřejmě vazelinou potřít nejen konec po osazení unašeče, ale ideálně dát vazelínu napřed do drážek, pak přetáhnout unašeč a pak dát ještě na ten konec.

Tady jsem našel ještě archivní fotky z Pumy. Přikládám pro výstrahu