A teď - voser největší - tedy alespoň z toho, co jsem zatím na autě dělal, tak naprosto jednoznačně. Jestli jsem doteďka frfňal nad nějakým urezlým dílem, nechtěnou dírou či zarezlým šroubem, tak to zdaleka nedosahovalo na kvality souboje, který měl ještě přijít a zabavit mě i s odstávkami na cca 5měsíců (září-leden) - sundání samonivelační jednotky Boge a následně vynucený repas horního závěsu zadní nápravy alias A-rámu. Je fakt, že zpětně můžu říct, že už u toho nepadlo tolik úlevových vět jako třeba u opravy rámu. Zjevně jsem se začal s vozem sžívat a zárověň splývat s realitou, že to pravé dobrodružství netkví jen v jízdě v něm, ale i v ležení pod ním.
K sundání samonivelačky mě vedl hlavně viditelný únik z ní, který by mohl být opět zbytečným lákadlem navíc na stk. Ono okecávat proč teče přídavná převodovka je jedna věc, ale pozastavovat se u každé části vozu, kde je nějaká náplň je věc druhá. To než bych všechno před kontrolou z jedné strany otřel, tak už by to na druhé straně zase chcalo. No a důvěru samonivelačky nebudila ani její celková zrezlost a renovovat jí osazenou na autě se mi nechtělo. Při její demontáži jsem měl obavu hlavně z jejího chování, jestli nebude nějak napružená, jestli nevystřelí nebo nebude dělat tlaky při sundavání držáku čepu. Nic takového se nepotvrdilo.
Pro sundání samonivelačky bylo potřeba nejdříve uvolnit čep Áčka a ramena a od jeho držáku. Matky na dvou šroubech skrz ramena šly povolit docela dobře. To, že ani nebylo třeba zajistit hlavy šroubů proti protáčení, bylo varování. To už jsem samozřejmě také máčel a zkoušel povolit i zajišťovací matku dolního čepu pístnice samonivelačky.
Na povolení zajišťovací matky čepu bylo potřeba nasadit znásobené svaly, protože chemické čáry nezabraly. Páku momentového násobiče je vždy potřeba o něco opřít, ale zrovna tady to vycházelo do vzduchu, takže jsem jako virtuální oporu využil hever opřený o přední část diferáku.
Klíč na povolení zajišťovací matky čepu pístnice je třeba (asi, bylo to orezlé) velikost 43 (závit je M40x1,5). Sice jsem si jej vyrobil výbrusem z 41čky, ale stejně to nešlo. Máčení, ohřev, chlazení - nic nezabíralo a navíc to klouzalo a matka měkla. Ani sekáček už nepomáhal. Už sem myslel, že ten čep na pístnici fakt uříznu. Někdo řeže celou tu jamku s čepem, ale nechtěl sem ten vzácný držák zničit. Pozor, do pístnice se nesmí říznout, i ta je prý naplněná hydraulickou kapalinou ! Naštěstí jsem si dal oddych a vychladnul a nakonec i našel pořádný instalatérský hasák, který se zakousl a matka povolila.
Nastal pokus o vytlouknutí šroubů z držáku a ramen. Na tyč jsem si navařil i protiskluzový kroužek. Marně. Šrouby se nehnuly ani o píď.
