cestování
Napsal: 07 lis 2007 12:36
Moje Discovery se poprvé podívala domů. Seběhlo se to všechno strašně narychlo. Prostě mi zavolal šéf, že je mě potřeba v Anglii, a tak jsem začal shánět letenku. Jenomže pak jsem si vzpomněl, že bych si potřeboval přivézt spoustu pracovních materiálů, že tam chvíli pobudu a bylo by fajn být mobilní a v neposlední řadě, že bych si mohl přivézt něco na Landyho. Takže jsem začal shánět výfukové svody na 2,5 l benzin, kterýžto motor má ve svých útrobách moje S2A. Objevil jsem je u Craddocka v Cannocku za 107 liber + DPH. Měl jsem z toho radost, protože můj motor je vlastně z novější řady Land Roverů 90/110 a vyráběl se jenom pár let, takže toho na něj moc není. Nicméně moje radost netrvala dlouho, protože mi řekli, že to není skladem a musí to objednat. Pak jsem ty parohy naštěstí sehnal v Dunsfoldu a dokonce za 65 liber + DPH! V 6 hodin večer jsem se definitivně rozhodl a po jedenácté vyrazil. Neměl jsem nic naspáno do foroty, takže jsem si musel už u Frankfurtu na 2 hodiny zdřímnout. Před půl dvanáctou jsem byl v přístavu Dunkerque a vzali mě hned na první loď, která jela ve 12. Zkoušeli mi sice vnutit single ticket za 81 EUR, na což jsem jim neskočil a vybral si zpáteční termín. Return ticket stál totiž jenom 58 EUR. V Doveru dokonce svítilo sluníčko, a tak jsem si mohl vychutnat pohled na křídové skály a Doverský hrad.
Z přístavu jsem jel rovnou do Dunsfoldu, protože to bylo po cestě a byl jsem velmi mile překvapen. Dusfold Land Rovers se totiž nachází ve stejnojmenné vesnici, která má v podstatě jenom pár čísel. Vedou to tam dva milí strejdové ve farmářském baráku, mají spoustu zajímavých věcí a 7 Defenderů a Serií venku. Parohy měli připraveny a přibalili mi i kurtu, shackles, zrcátka, kanystry a jejich držáky. Během pobytu jsem se byl také podívat u Scorpion Racing, jak tam stavějí trialové a expediční Land Rovery. Moc fajn podívaná, nicméně na staré vozy tam nejsou zařízeni, takže volant s redukcí na Serii tam neměli.
Zažil jsem také jednu nepříjemnost, když mi nějaký chytrák prohodil přes noc cihlu zadním bočním oknem do kufru. Nic zajímavého tam nenašel, ale já musel k Land Roverům, kde okno stejně neměli skladem a byli vůbec tak nějak stejně ochotní jak v AMT? Vyřešila to lepící páska a silný igelit, nicméně začínám mít intenzivní pocit, že pokud se v přístupu fabriky i dealerů nic zásadního v budoucnu nezmění, začnou se nad zeleným oválem stahovat mračna.
Poslední den jsem vstal v sedm, dal si sprchu a full English breakfest a vyrazil směr Cannock k Johnu Craddockovi, který měl volant, který sháním. Měl jsem to cca 180km na sever a cesta po dálnici proběhla bez problémů. Byl totiž víkend a to se provoz zredukuje na k cestování příjemnou míru. Jinak je v GB provoz příšerný, na druhou stranu ale řidiči velmi ohleduplní a pokud je dálnice ve všech šesti pruzích úplně plná, neznamená to, že nejede. Koupil jsem volant a natankoval naftu za stěží únosných 4O,-Kč/litr. Do odjezdu mého trajektu zbývalo 9 a půl hodiny, proto jsem se vydal ne na jih, ale na západ k velšským hranicím po okreskách mezi pastvinami ohraničenými živými ploty a kamennými zídkami, často po silničkách, kde k vyhýbání se s protijedoucím autem slouží každých pár stovek metrů rozšířený plácek. Tradiční bitters a ales chutnaly v místních prastarých hospůdkách výborně, nevynechal jsem ani čaj o páté a návštěvu gotického hrádku Stokesay. Byl to prostě krásný den a večer mě v Doveru vítal osvícený hrad, který za tmy vypadá úžasně. Na lodi jsem si dal nepostradatelné Fish and chips, trochu si zdřímnul a pak už to byla jenom dálniční rutina. Asi jsem trhnul svůj rekord, protože od odjezdu z Lutonu, přes cestování na sever, západ a posléze jihovýchod do Doveru, až do příjezdu do Prahy druhý den, jsem najel přes 1800km prakticky v kuse s výjimkou krátkých zastávek.
Bylo to celé fajn a myslím, že Discoveře se to až na to rozbité okno také líbilo.
Jo a kdybyste měli chuť a čas, přijďte si dneska pokecat do klubu DNA, Modletická 1401, Praha 4 Háje, kde od osmi hraju s kapelou PTH. Více na www.pthband.cz.
Z přístavu jsem jel rovnou do Dunsfoldu, protože to bylo po cestě a byl jsem velmi mile překvapen. Dusfold Land Rovers se totiž nachází ve stejnojmenné vesnici, která má v podstatě jenom pár čísel. Vedou to tam dva milí strejdové ve farmářském baráku, mají spoustu zajímavých věcí a 7 Defenderů a Serií venku. Parohy měli připraveny a přibalili mi i kurtu, shackles, zrcátka, kanystry a jejich držáky. Během pobytu jsem se byl také podívat u Scorpion Racing, jak tam stavějí trialové a expediční Land Rovery. Moc fajn podívaná, nicméně na staré vozy tam nejsou zařízeni, takže volant s redukcí na Serii tam neměli.
Zažil jsem také jednu nepříjemnost, když mi nějaký chytrák prohodil přes noc cihlu zadním bočním oknem do kufru. Nic zajímavého tam nenašel, ale já musel k Land Roverům, kde okno stejně neměli skladem a byli vůbec tak nějak stejně ochotní jak v AMT? Vyřešila to lepící páska a silný igelit, nicméně začínám mít intenzivní pocit, že pokud se v přístupu fabriky i dealerů nic zásadního v budoucnu nezmění, začnou se nad zeleným oválem stahovat mračna.
Poslední den jsem vstal v sedm, dal si sprchu a full English breakfest a vyrazil směr Cannock k Johnu Craddockovi, který měl volant, který sháním. Měl jsem to cca 180km na sever a cesta po dálnici proběhla bez problémů. Byl totiž víkend a to se provoz zredukuje na k cestování příjemnou míru. Jinak je v GB provoz příšerný, na druhou stranu ale řidiči velmi ohleduplní a pokud je dálnice ve všech šesti pruzích úplně plná, neznamená to, že nejede. Koupil jsem volant a natankoval naftu za stěží únosných 4O,-Kč/litr. Do odjezdu mého trajektu zbývalo 9 a půl hodiny, proto jsem se vydal ne na jih, ale na západ k velšským hranicím po okreskách mezi pastvinami ohraničenými živými ploty a kamennými zídkami, často po silničkách, kde k vyhýbání se s protijedoucím autem slouží každých pár stovek metrů rozšířený plácek. Tradiční bitters a ales chutnaly v místních prastarých hospůdkách výborně, nevynechal jsem ani čaj o páté a návštěvu gotického hrádku Stokesay. Byl to prostě krásný den a večer mě v Doveru vítal osvícený hrad, který za tmy vypadá úžasně. Na lodi jsem si dal nepostradatelné Fish and chips, trochu si zdřímnul a pak už to byla jenom dálniční rutina. Asi jsem trhnul svůj rekord, protože od odjezdu z Lutonu, přes cestování na sever, západ a posléze jihovýchod do Doveru, až do příjezdu do Prahy druhý den, jsem najel přes 1800km prakticky v kuse s výjimkou krátkých zastávek.
Bylo to celé fajn a myslím, že Discoveře se to až na to rozbité okno také líbilo.
Jo a kdybyste měli chuť a čas, přijďte si dneska pokecat do klubu DNA, Modletická 1401, Praha 4 Háje, kde od osmi hraju s kapelou PTH. Více na www.pthband.cz.
, dva týdny 
, čtyři 
, pět 
to přeci není možné 
, šest 
, sedm 
, děvět 
