Původně jsem chtěl oživit a oprášit mé asi nejoblíbenější vlákno tohoto fóra „107 Station Wagon“, ale když už jste začali tady a beze mne, tak budu pokračovat zde …
Ano, je to tak, můj sen se splnil! Sen, který jsem snil velice dlouho, a který se poslední dobou čím dál častěji měnil spíše už v noční můru. Těch hodin, dní, týdnů, měsíců strávených u počítače hledáním 107SW… Když už se náhodou podařilo nějakou objevit, nestačil jsem se většinou ani „nadechnout“ a už byla zase pryč. Pokud jsem se přeci jenom alespoň „nadechl“, přišla rána druhý nejpozději třetí den – někdo jiný přijel, zaplatil, odvezl… A tak to šlo stále dokola.
Až najednou: E-mail ve schránce s jakousi adresou, rychlé telefony do Francie, pár mailů na které nikdo neodpovídal, znova telefony, domlouvání dopravy, shánění peněz…
Přišlo to (jak jinak) v nejnevhodnější chvíli, kdy nejsem doma a tím hůře se cokoli zařizuje. Také má krásná představa, jak zapojím vlek za Defendera a dovezu si dědouška domů v úžasné soupravě, se rozplynula jak pára nad hrncem. Bylo mi to moc líto, ale nešlo jinak, bylo třeba rychle jednat…
A výsledek? Tím je toto vlákno a třetí 107 Station Wagon u nás
Určitě bych chtěl moc poděkovat dvěma lidem tady z fóra, kteří mi se splněním tohoto snu zásadně pomohli:
Roverovi: Za neuvěřitelné pátračské schopnosti! Tam, kde já jsem měl pocit, že jsem vše detailně prohledal, propátral a nemohlo mi nic uniknout, nalezl on ještě čas od času nějakou skulinku, škvírku nebo zadní vrátka… Jak? Netuším!
Krytenovi: Za neuvěřitelnou ochotu, nasazení, obětavost a důvěru podniknout velice rychlý, nejistý a docela náročný podnik – vyzvednutí „Dědouška“ ve Francii. Na to, aby opustil rozdělanou práci a vydal se na cestu, měl vlastně jenom necelý den času…
Ani nevím jak velký hlubokosklon bych musel vyseknout, aby to bylo dostatečné! Proto Krytenovi a Roverovi alespoň mé nejupřímnější a veřejné – DÍKY!!!
No a já? Já jsem zatím auto ani pořádně neviděl, skládali jsme ho včera v noci a ještě v noci jsem musel zase odjet jinam. Zatím jsem ve stadiu vstřebávání všech dojmů a vlastně neschopen se o ně nějak rozumně podělit s někým dalším…
Ivoš Def