Takže taková malá reportáž. Bohužel fotky sokoro žádný nemáme, protože jsme prostě jezdili a ne fotili.
Uterý
Začátek cesty z Okrouhla už tu byl zmiňován. Vyrazil jsem okolo třetí (abych byl včas ve ValMezu u Pešlíka v hospodě za PavlemU, Cyrilem, Pavoukem a Mopadžim) s Multivanem a na vleku Mammuťátko s vidinou brzkého příjezdu do ValMezu a parádního bydlení v Tisovci. Bohužel ale na 70km D1 ve stoupacím pruhu si Das Auto řeklo, že ho nebaví se tahat s vlekem a při přeřazení v něm ruplo. Motor sice běžel, ale na žádnou rychlost už to nereagovalo. Pěkné úterní odpoledne pršelo kamiónů jak nasráno a my si tam tak stojíme v tom stoupacím pruhu. Tak jsme holt vylezl a za troubení nasraných kamióňáků odkurtoval Defíka na vleku. Naštěstí nemusím používat nájezdy tak jsem s Mammuťátkem seskočil z vleku objel soupravičku Das Auta s vlekem a vyndal kurtu. Martu přesunul za volant a rychle pryč z dálnice. Trochu to komplikoval fakt, že Mammuťátko bylo bez zadního differáku, který na nás čekal u Pešlíka na ponku (předělávali se převodové poměry). Naštěstí se to povedlo a byli jsme z dálnice pryč (samozřejmě se to stalo těsně za sjezdem, takže jsme se po dálnici táhli dalších 10km k dalšímu sjezdu).
Přemejšlel jsem samozřejmě co dál, mapa žádná, navigace v Multivance. Naštěstí Marta měla sebou ještě jednu navigaci sebou v kabelce, protože jak říká netrefí sama ani z obchoďáku domů. Takže jsem ukecal Martu aby jsme to zkusili odtáhnout po okreskách až zpátky do Okrouhla. Moc se jí to nezamlouvalo nechat se táhnout na kurtě a ještě mít za sebou vlek, ale šla do toho. Tak jsme vyrazili na cestu zpátky. Jenže po chvíli se to zase přestalo líbit Mammuťátku a začalo v něm hrozně mlátit. Dalo se jet tak max 15km za hodinu. Krajina byla pěkná a Martě se ta rychlost líbila. Nicméně mě moc ne. Takže jsem začal přemýšlet co budeme dělat. Když jsme asi po 5km po páté zastvili a já se rozhodl někomu zavolat o odtah, tak mi Marta řekla, že když to začne mlátit (co slyšela i ona v Multivánce) tak prý začne hrozně skákat zadní kolo. V tu chlvíli už mě napadlo co se děje. Sice vzadu nebyl diff ale poloosy jsem si tam dal zpatky, když se přeci Mammuťátko poveze na vleku. Ty poloosy jak se to roztočio začaly sebou mlátit o tubus. (ještě že to začalo dělat až když jsme sjeli z dálnice) Po demontáži už bylo vše ok a valili jsme to zpátky na Okrouhlo. Tam jsme dorazili okolo 20hod. (takže to byl časově nejdelší úsek
)
Odpojil jsem vlek, zatlačili jsme Das Auto do haly a o dál. Kluci mě už začali nahánět kde jsem, tak jsem jim popsal story a dostal vynadáno, že tam na mě čekají ať koukám dorazit.
Dobrá tedy, spát můžeme v Mammuťátku, tak jsem vytáhl Černouška P38 a zapřáhl vlek. Naložil znovu Mammuťátko, přeházel věci z Multivánky do Černouška a vyrazil na druhý pokus. Ten díky RR proběhl už trochu jinak a bez problémů. Nevím jestli je to na chlubení, ale od haly v Okrouhle k Pešlíkovi před hospodu ve ValMezu mi to trvalo 3hod a asi 6min (přesně 320km) Jo holt P38 4,6 je trochu jiná liga s vlekem.
Kromě Mopadžiho tam kupodivu ještě kluci byli. Takže po 00hod jsme s Martou zasedli ke stolu v hospodě. Než kluci ujeli, tak jsem ještě stihlul 4
Takže nakonec vše OK.
Středa
Nic moc zajímavého se nedělo. Pešlík uděla převody v differákách, Pepa je tam namontoval zkontrolovali jsem ještě podvozek podotahovali namazali a vyndali z dílny. Večer dostali fantastickou večeři od Lály (Pešlíkova manžeka) a já šel spát. Marta ještě kecala z Lálou.
Čtvrtek
Ráno se vzbudíme do neuvěritelného lijáku. Než jsem naložil Mammuťátko zpátky na vlek tak na mě nebyla nit suchá. A pranic mi nepomohlo, že jsem měl pláštěnku. Ještě jsme připalili převodovku pro DanaDef a vyrazili směr Tisovec. Cesta přes různé pohoří probíhla v pohodě. Černoušek s vlekem nemá problémy takže mě zdržovali různé škodovky a kamióny za mého stálého nadáváni. Cestou už chodili zprávy kdo všechno nejede.
Cesta byla v pohodě za neustálého deště do té doby, než jsem začali hledat hospodu kde se najíme. Proště jsem najeli asi 100km než jsem našli něco kde se najíme. Každou kolibu kterou jsem si vybrali podle cedulí podél cesty nám někdo ukradl. Ale i to se nakonec povedlo a dobře najedení (Marta dokonce zvládla i dvě jídla nejprve pirohy plněné brynzou a pro velký úspěch hned na to ještě halušky).
Hned vzápětí ale při přejíždění dalšího pohoří při menší zastávce na čůrání si Marta všimla kapajícího oleje z Černouška. Mávl jsem rukou jeli jsme dál. Proběhl nákup Smedného Mnicha v Tescu a při návratu k autům pod předním nárazníkem Černouška flek jak sviňa. Byl to olej automatový. Někde holt asi prdnul chladič od automatu.
Sedli jsme do toho a v pohodě dojeli až do Tisovce. Zaparkovali na vyhrazeném parkovišti pro vleky složili Mammuťátko a vyrazili na prezentaci. Lidí jak na Maťejské pouti a přesto jsem hned narazili na Duďa který stál u hospody a kecal s na zahlrádce sedícím Patrikem. Udělali prezentaci, zaparkovali jsem auto do řady a pokecali s Mílou Janáčkem. Chvíli řešili kde budeme spát. Čekali jsme ještě na další, ale Dano byl ještě daleko PavelU s Alčou neodpovídali a tak jsem se s Duďom a Martou rozhodli, že budeme spát na náměstí a bylo to. Pak už jsme se s Martou a Duďom začali věnovat lepší zábavě
. Ten hned pro Martu začal nosit ještě hruškovice. Pak jsme se šli podívat po parkovištích na auta. Docela zajímavá sbírka. Stavili jsme se na trochu hecování za Beďarem a Expertama a dali nějaké další
. Duďo pak utekl, ale jen těsně před tím než dorazil Pavel s Alčou. Takže jsme si pro něj ještě došli a vytáhli ho znovu do hospody na
. Asi kolem 3hod jsem se dostali do pelechu.
No a jestli to někdo dočetl až sem, tak pokračování až příště, protože mě to už nebaví.
K
a to začne až dnes v 9 hod .
,on se vždycky někdo hodný najde a doveze mě ten startbalíček 
tak až v roce 2011 
. Skoda jenom te organizace. Stari matadori vedeli, my jsme tapali na vsechno se museli ptat. A za ty penize bych cekal mozna trosku vic, nez nevabne zavanejici verejne zachodky s dvemi kabinkami ze tri "mimo provoz".
protože tu taky zrušili, ale na to už jsem nedbal a stal jsem se jediným účastníkem. Bohužel odvezli tu větší rampu a tahle mi nestačila. Ještě jsem měl trochu rezervu. 
)