Je to SIIA, ročník 1967, benzín, overdrive.
Cesta byla náročná, najeli jsme celkem cca 1.700km, začínali jsme daleko za Bristolem, končili v Praze. Neobešlo se to bez problémů, vyjeli jsme bez závad, ale postupně jsme řešili mizející olej, nefunkční směrovky, nedobíjející alternátor, netopící topení, prasklý řemen a nakonec lahůdka - karburátor. Ještě, že jsem měl nářadí.. Nicméně jsme doma a teď nezbude než serijku zase uvést do stavu aby nedělala ostudu.
Po cestě jsem nadával, že už nikdy, ale začínám se vzpamatovávat a říkám si, že to nebylo až tak hrozně
Moje drahá polovička to nesla statečně a v zrcadle tohoto faktu mohu prohlásit, že SII je vozidlo vhodné i pro přepravu dámy napříč Evropou 
Přikládám nějaké fotky z GB na parkovišti před obchoďákem a poslední po šťastném návratu, z teplé garáže.
- LR1_1.jpg (50.54 KiB) Zobrazeno 6220 x
- LR2_1.jpg (49.71 KiB) Zobrazeno 6221 x
- LR3_1.jpg (52.66 KiB) Zobrazeno 6220 x
- LR4_1.jpg (46.54 KiB) Zobrazeno 6220 x
- LR5_1.jpg (65.24 KiB) Zobrazeno 6225 x
hlavně kolena, bylo to na revma. Řešili jsme to ucpáváním různejma hadrama. Popravdě řečeno úspěch byl minimální.
. Stačil mi Poprad a zpět Rangiem, který také netopí kdovíjak, při -24°C. Myslím, že v interieru bylo tak +8 - +10°C a byl jsem pěkně zmrzlej. Při cestě dědkem z Anglie bylo zase kolem +32°C a pamatuji si, že pokud jsem si levou nohu opřel o bulkhead, navzdory poměrně tlustým podrážkám jsem jí tam udržel maximálně 2 minuty.
