Ahoj všem, na svátky jsme tedy doma a popojíždím na kolečkové židli po pokojích. Ještě že jsem všude, krom jednoho, nechal vyházet prahy. Jezdí se mě tedy docela dobře. Největší problém mám se vstáváním, protože ty žebra, ta fakt bolí.
Z pravé ruky už mě sádru sundali a žačínám ji rostvičovat. To je ale peklo, jak to natahování a skrčování bolí. Nesmím ji ale nijak zatěžovat, protože ta zlomenina je složitá, loket je dvakrát operovaný... Takže to chce nespěchat. Po sundání sádry a informaci že mám cvičit, jsem se do toho dal podle toho co mě ukázali a druhý den jsem myslel, že se pos.... jak to bolelo.
Tak jsem radši na radu přimáře zvolnil.
Jinak, jsem rád že jsem se dostal do Pardubic. Jsou tam odborníci na nitrokloubní zlomeniny a právě primáři Mudr.Cardovi děkuji, že budu moci s rukou (snad jen s drobným omezením hýbat). Mudr. Carda je jedním z předních odborníků na tyto zlomeniny. Celý tým vede docent Šilar.
Péče na emergency centru, následně na JIP a traumačce, je příkladná a profesionální.
Nemůžu si fakt na nic stěžovat, kromně té levé ruky a přehlídnuté zlomenině zápěstí. Zde si závěr ještě udělám
Horší to bylo po přeložení na rehabilitační oddělení tamní nemocnice. Primář Mudr. Jáchym bez výhrad, je v kontaktu s primářem Cardou a společně mě dávají dohromady.
Samotné oddělení na mě ale zapůsobilo ponurým dojmem, že jsem tam odsud, kdybych mohl, hned utekl. Sestry, až na ojedinělé vyjímky, za zenitem životnosti, neochotné, nekomunikativní, prostě jsem nabyl dojmu, že je tam přeřadili z bývalé Pardubické ženské věznice. Prostředí oddělení na mne působilo tak, že na zdech chyběl pouze obraz Klementa G. a nějaká ta budovatelská hesla. O toaletách, sprchách atd. se radši ani nezmiňuji, protože se stydím za to, že v dnešní době, je ještě vůbec něco takového možné.
V budovách zdravotních pojišťoven, bankách atd. se mnohdy dá "žrát" ze země a tady aby se člověk bál, jestli po léčbě nepřiveze něco domů
Tak zatím Ahoj