Kdysi dávno sem jezdil s dědou jako malej smrad na ryby. Většinou na Slapy, kdy to tam vypadalo jinak než dneska. Pak sem jezdil sám a rád. Kamkoliv. Rybník, řeku, jezero, přehradu. Postupem času mi vadilo, že se kolem mě válí čím dál víc bordelu. Podle řádu jsem vždy uklidil místo před i po rybolovu, takže sem většinou uklízel bordel po jinejch. Byl sem takovej ten rybář, co se kochal krajinou a záběry moc nesledoval i přes to sem měl celkem pěkný úlovky. Jako dneska si pamatuju, když sem seděl u řeky, zima už byla a přihopsal ke mě zajíc a sednul si vedle mě. Koukali sme na sebe já se usmíval, on si myslel nevim co a asi po minutě odhopsal pryč... Tohle mě bavilo předevšim. Pak jsem jednou naslepo vyjel na řeku. Sednul si a chytal a pak přišel strejc a huláká na mě, že to je jeho místo ať vypadnu. Usmál jsem se a povídám, že to neni jeho místo, že sem tam byl dřív a že to může pro jednou vydržet. Začal mi vulgárně nadávat a co si to dovoluju, že on tam chytá už přes 30 let. Smutný, že sebou měl malýho vnoučka. Začal mi naschvál házet kameny do vody a dělat různý hovadiny. Tak sem si v klidu sbalil věci, na kloučka se usmál, v duchu se zaradoval jakýho sem měl dědu já a už na ryby v životě nevyrazil. Proč se ve svym volnym čase ještě rozčilovat s kreténama... Mám mezi rybářema většinu dobrejch kamarádů, nechápu, proč se musí vždycky někde objevit dement, co to zkazí ostatním. Ale ocenit poctivě chycenou rybu dokážu a hlavatku, hmmm tu sem ani nikdy neviděl

Tak vám přeju Petrův zdar a hlavně co nejmíň blbců v okolí...