Defender Discovery - oprava vadného zkorodovaného vypáleného headru

[Tazik1992]

Ve vlákně s rychlodotazy k Defendru padla otázka jak opravit – nahradit vadný header (česky snad možno říci můstek, rozbočovač...). Jelikož ta otázka jistě nepadla na tomto fóru poprvé a navíc způsob opravy se tam omezil jen na teoretický popis, tak jsem si dovolil sestavit ukázku dvou metod i s instruktážními obrázky. Třeba se bude hodit těm, kteří elektrice nehoví, ale rádi se sami perou ve svém LR s drátky a chtějí si leccos udělat sami. Nechtěl jsem dál plevelit vlákno s rychlodotazy, tak jsem založil samostatné, kde třeba časem přibudou i jiné nápady.

Zdánlivě nejjednodušší způsob, je originální header ustřihnout a dráty k sobě následně přiletovat. Proč píšu „zdánlivě nejjednodušší“, inu proto, že to chce mít s pájením zkušenost, mít dobrou dostatečně výkonou pájecí stanici a další vybavení. Pokud tendle základ není, tak výsledek bude spíš horší než lepší. O to víc, že pájení v těsném prostoru vozu zpravidla někde hluboko za přístrojovkou dává této adrenalinové zábavě zcela jiný rozměr. Navíc není moc šancí na opakování, protože případné ustřihování nepovedeně spájených a spálených kablíků, člověka posouvá po drátech čím dál hloub, kde je čím dál méně místa.

Má-li se k sobě pájet více kablíků, pak je dobré odizolovat jejich konce v délce cca 2-3cm. Drátky je před smotáním dobré očistit smirkem nebo rounem, aby se z nich odstranila povrchová oxidace, „auto dráty“ na to dost trpí. Já osobně nedoporučuji smotat a zkroutit do sebe 4 a více vodičů. Lepší je udělat svazečky po dvou, max po třech.

Ty pak k sobě přichytit bindrem a licny omotat dalším vodičem. V omotávce je dobré dělat malé mezírky, aby cín dobře protekl k hlavním vodičům.

Následuje proletování z obou stran. Stanice by měla mít dostatečný výkon (min. 50W, ideálně 80W a víc). Stejně důležitý je tvar a velikost hrotu pájecího pera, který by měl mít tvar dlátka, široký cca od 4 do 8mm. Jde o to, aby se teplo přenášelo co největší plochou a pájení díky tomu bylo intenzivní a rychlé, protože izolace na auto drátech nebývá zrovna teplu milovná. Cín by se měl krásně roztékat i v okolí hrotu (ne jen pod ním) a protékat mezi licnami. Z hotového spájence by neměly trčet žádné ostré výběžky.

Když je dopájeno, tak je dobré spoj očistit od kalafuny či pájecí chemie, např. lihem. Zbývá nasadit teplem smrštitelnou bužírku, která zaizoluje a ochrání spoj. Buď je možné dát rovnou s lepidlem nebo případně jako první vrstvu dát smršťovačku bez lepidla a pak teprve lepivou. Kdyby náhodou byla nutnost to ještě obnažit a něco přiletovat, tak se to lépe sundá.

Zafoukání smršťovačky se dá udělat horkovzdušnou pistolí, ale ve stísněném prostoru vozu určitě doporučuji použít raději něco menšího. Ideální je malá plynová pájka s rozptylovým nástavcem, např. Versatip od Dremela.

[Tazik1992]

Další možnost vytvoření nového headru je nasvorkování např. pomocí „wago“ svorek. Nemusí to být samozřejmě jen svorky od výrobce Wago. Každopádně doporučuji vsadit na originální výrobky zavedených výrobců a brát od osvědčených dodavatelů. Zejména lákavé výhodné nabídky čínských eshopů se totiž často hemží shitozními napodobeninami.
V případě použití klasické wagovky lze vycházet např. z 5 pólového typu 221-415 (na obrázcích) vhodného pro pevné i slaněné (licnové) vodiče do průřezu 4mm2 .
Vodič je pro použití ve svorce nutno připravit – odizolovat v délce cca 10mm (přesný údaj bývá vyobrazen přímo na svorkovnici). Konec licny je vhodné pocínovat v délce cca 2-3mm, ale opravdu jen konec. Není to vysloveně nutné, ale vodič se pak při zasouvání do svorky netřepí a zlepší se i odolnost proti vytažení.

Pokud je třeba víc pólů než nabízí svorkovnice lze spojit klemou více svorkovnic k sobě.

Pokud chcete udržet výhodu rozebíratelnosti (oproti originálnímu nebo letovanému headru) ať už z důvodu možného přidání dalšího okruhu či kvůli odpojení určitého okruhu z důvodu diagnostiky nějaké závady, doporučuji jako první dát přes svorky smršťovačku bez lepidla. Rozebíratelnost je pak snažší a nezalepí se páčky.

Pro posychrování kablíků proti vytržení lze vodiče přehnout přes svorkovnici a následně přes ně převlíknout vrchní smrťovačku s lepidlem. Tahle varianta je vhodná jen u kablíků s menšími průřezy (cca do 1,5mm2) s dobře podajnou izolací. U větších je to spíš na obtíž a vzniká tam i zbytečné pnutí, takže je lepší je nechat trčet volně přímo od svorek.

Při zafoukávání smršťovačky s lepidlem (postupovat od středu ke krajům) je dobré konce stisknout kleštěmi dokud jsou lepidlo i obal vláčné, aby došlo k zatavení.

A je to.

Jistě se najdou i jiné metody, ale tydle jsou řekl bych přiměřené úsilím, účelem, náklady, potřebou vybavení...

[martin1979]

som Ťa so svojimi tupími otázkami inšpiroval..

[DanoDEF]

"Kdo si hraje nezlobi".

[Tazik1992]

som Ťa so svojimi tupími otázkami inšpiroval..

No, přispěl si

[MadTom]

Pěkné, hezky vyfocené.
Doplním pár podstatnou drobností pro pájení - použití vhodného tavidla. To co je uvnitř trubičkového cínu většinou nestačí. Dřív klasická kalafuna, nemusí být ta na housle, stačí i ta na prase. Dnes se dá ze pár korun koupit pastovité tavidlo - taková kalafuna ve formě hustého gelu - klasické má označení RMA7 a podobné, já používám toto: https://www.gme.cz/gelove-tavidlo-futur ... jelly-30-g - je to celkem veliké balení a vydrží mi mnoho let. Pro praktické použití je ale moc veliké, tak si ho přebaluju do menšího - 2ml injekční stříkačka s narovno a nakrátko uříznutou růžovou injekční jehlou (tou nejtlustší běžnou jehlou). Přetláčím to pomocí kousku hadičky dlouhé asi 2cm, do které nasadím velkou a malou stříkačku a jednu mačkám a druhou potahuju, až je plno. S trochou snahy je to i bez bublinek.
Tavidlo se potom nanese jako slabá housenka přímo na pájený drát, nebo na celé "klubko" drátů. Na jeden drát stačí jedna "housenka" tavidla podél, na klubko trošku víc. Cín se potom krásně do drátů zapije. Tavidlo není korozivní, takže na drátech ho není potřeba nějak zásadně čistit, stačí setřít hadrou, na druhou stranu není ani moc aktivované, takže nefunguje na zkorodované dráty. Pájka stačí trafopájka - klasická česká 75W, já ale raději používám mikropájku s regulací teploty. Důležité je pájený spoj nepřehřát.
U tadivel pozor na ty, které se musí po pájení umýt - tohle je potřeba dodržet, bývají to kyseliny a dráty časem umí doslova užrat. Jsou to spíš klempířská tavidla, než tavidla na pájení drátů.
Dále je potřeba ten správný cín - ideálně sehnat pájku cín-olovo (něco jako Sn63Pb37, Sn60Pb40 a podobné), pokud je to bezolovnaté, tedy něco jako Sn99, tak se s tím v ruce pájí podstatně hůře, chce to vyšší teplotu (rychleji se taví izolace drátů) a jiné - vhodnější tavidlo, které vydrží vyšší teplotu, a které samozřejmě víc smrdí a kouř z něj je většinou silně dráždivý (u mě vyvolal astmatický záchvat). S cínem je to kvůli EU a zeleným bezmozkům trošku složitější, ale sehnat se dá, i když jenom "na firmu". Tloušťka trubičkového cínu na pájení drátů 1,5mm, silnější nebrat, slabší bude o kus dražší.
Pokud se pájí víc drátů nebo někde venku, kde fouká, nebo k nějakému velkému kabelovému oku, kde to pájka neprohřeje, tak si pomáhám malým plynovým hořákem - takovým lepším zapalovačem. Stačí líznout. Stejně tak ho používám na smršťování bužírek - s trochou cviku to jde hezky a rychle, zvlášť u těch malých. Na velké bužírky nebo větší množství lépe horkovzdušná pistole, ideálně s obracečem, aby to ofouklo bužírku najednou ze všech stran.
A naokraj - dají se smršťovat i PET lahve a to celkem dost, občas se to hodí na nějaký vršek nebo krytku.

[Tazik1992]

Díky za doplnění Tome
Dobré tavidlo a vhodný cín jsou pro úspěch podstatné.
Pro Ty kdož třeba budou shánět klasický cín s olovem (např. na čínských shopech) - teď se mu často říká Super solder. Kupoval jsem ho do práce od několika dodavatelů pod takovým podobným názvem a pak se z něj vždycky vyklubal "obyčejný" Sn60Pb40 .

[MadTom]

Jenom k tomu složení - pro ty co to neznají - Sn60Pb40 je slitina 60% cínu a 40% olova. Případně bývají ještě slitiny kde je nějaké procento mědi, stříbra nebo něčeho jiného. Podstatné je ale množství cínu a olova. Bezolovnaté pájky mají okolo 99% cínu a hlavně žádné olovo.

[Norton]

Jo je to tak správně ,
no ale já se s tím tak nemazlím a používám letovací kyselinu vlastní výroby , a to z prostýho ( né sprostýho ) duvodu . Většinou starý licny, v autech obzvláštně ,mají drátky vesměs víceméně nějak oxidovaný apod., ale ty pájecí či letovací prepáráty jsou výborný na čistou měd ,potažmo kov, a na těch zoxidovaných moc dobře nefungují a musí se to předem mechanicky očistit, což někdy je problém.
Letovací kyselnou se dosáhne toho že pájka má výbornou smáčivost a spoje jsou perfekně a hlavně taky rychle propájený , ALE je potom potřeba ten spoj omýt -nebo prostě neutralizovat zbytkovou kyselinu. -to je duležitý, Stačí voda se sodou , líh , třeba i nitroředidlo.

[MadTom]

I na zoxidované dráty se dá koupit tavidlo - trošku agresivnější, ale ne zase moc. Používám toto: http://www.marmot.cz/mobile.php?cz_tavi ... -mtl468,93 . V principu by to tavidlo mělo "leptat", až ve chvíli, kdy je rozžhavené při pájení.
A pokud je drát úplně černý, kdy ani toto nestačí, tak jedině nějaká ta kyselina, a doufat, že se mi to podařilo dostatečně umýt. Problém je, že tavidlo/kyselina se do licny natáhne a navzlíná i pod izolaci, a tam se to umýt nedá. A kyselina ta se neptá, tiše žere, tiše leptá. Takže po nějaké době je drát zelený a potom upadne.
Proto když už se k takovém drátu v autě dostanu, tak dělám vše proto, abych agresivní tavidlo nemusel použit, většinou pomůže drátky mechanicky oškrabat a až potom pájet. Je to jako vše o cviku a praxi.